J. For. Sci., 2003, 49(8):349-358 | DOI: 10.17221/4709-JFS

Minimum area of forests left to spontaneous development in protected areas

S. Vacek
Forestry and Game Management Research Institute, Research Station Opočno, Czech Republic

Search for ecological criteria for decisions on forests to be left to spontaneous development in specially protected areas is based on the knowledge of regularities of autochthonous or natural forests. They are mainly relative constancy of the species composition of communities, relative all-agedness, relative equability of growing stock and relatively small areas of the particular developmental phases and stages. They will lead to the maintenance of ecological autonomy and equability of natural forest; their basic condition is to determine a minimum range (area) of forest stand when the populations are still maintained by autoregulation. The output of this study is applicable methodology and tests of its applicability in 36 localities in spruce woods, beech woods, mixed stands, scree forests, oak woods, floodplain forests and pine woods [in Šumava National Park (ŠNP), Krkonoše National Park (KNP), Protected Landscape Area (PLA) Broumovsko, PLA Český kras, PLA Jizerské hory Mts., in nature reserves at the foothills of the Orlické hory Mts. and in Polabí Lowland]. The objective was to define minimum ranges for natural environmental conditions and for two situations under the existing air pollution environmental conditions.

Keywords: protected areas; natural forests; spontaneous processes; autoregulation; minimum range

Published: August 31, 2003  Show citation

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Vacek S. Minimum area of forests left to spontaneous development in protected areas. J. For. Sci. 2003;49(8):349-358. doi: 10.17221/4709-JFS.
Share...
Download citation
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Open full article

    References

    1. AMBROS Z., 1988. Vybrané kapitoly pro Uživatelskou příručku registru biogeografie ISÚ. Praha, Terplan.
    2. CLARK P., EVANS F.C., 1954. Distance to nearest neighbour as a measure of spatial relationship in populations. Ecology, 35: 445-453. Go to original source...
    3. GROSSER K.H., FISCHER W., MANSIK K.H., 1967. Vegetationskundliche Grundlagen für die Erschliessung und Pflege eines Systems von Waldreservaten Naturschutzarbeit in Berlin und Brandenburg. Beiheft 3, Postdam: 97.
    4. HEYDEMANN B., 1981. Zur Frage der Flächengrössen von Biotopbeständen für den Artenschutz und Ökosystemschutz. Jb. Naturschutz und Landschaftspflege, 31: 21-51.
    5. JAWORSKI A., 1998. Budowa, struktura i dynamika górnoreglowych borów świerkowych w Karpatach a metody Postępowania hodowlanego. Zesz. Nauk. Akad. Roln. Krakow., nr 332, Sesja Nauk., z. 56: 37-67.
    6. JENÍK J., 1979. Ecological meaning of stability. In: Stability of spruce forest ecosystems. Symposium MAB, Brno: 7-15.
    7. KORPEĽ Š., 1989. Pralesy Slovenska. Bratislava, Veda: 328.
    8. KOS J., MARŠÁKOVÁ M., 1997. Chráněná území České republiky. Praha, AOPK ČR: 191.
    9. LEIBUNDGUT H.,1959. Über Zweck und Methodik der Struktur und Zuwachsanalyse von Urwäldern. Schweiz. Z. Forstwes., 110 (3): 111-124.
    10. MACKŮ J., MÍCHAL I., 1990. Minimální velikost lesních biocenter. Lesnictví, 36: 707-717.
    11. MAYER H., 1972. Der Urwaldrest Neuwald beim Lahnsattel. Cbl. Ges. Forstwes., 89 (3): 147-190.
    12. MAYER H., 1976. Gebirgswaldbau-Schutzwaldpflege. Stuttgart, GFV: 436.
    13. NIEMENN E., 1968. Gedanken zur Problematik von Totalreservaten in Wäldern. Arch. Naturschutz Landsch.-Forsch., 8 (4): 213-224.
    14. PRŮŠA E., 1985. Die böhmischen und mährischen Urwälder. Vegetace ČSSR, A15. Praha, Academia: 577.
    15. PRŮŠA E., 1986. Návod pro plánování obnovy lesa v chráněných územích. Praha, SÚPPOP: 88.
    16. POZNAŃSKI R., JAWORSKI A., 2002. Nowoczesné metody gospodarowania w lasach gorskich. Warszawa, Centrum informacyjne Lasow panstwowych: 228.
    17. REJMÁNEK M., 1979. Stability and complexity in biotic communities: theoretical and empirical approach. In: Fifth Intern. Symp. Probl. Ecol. Land. Res., Bratislava: 65-72.
    18. SCAMONI A., 1953. Naturwaldzellen. Natur u. Heimat, 62 (6): 176.
    19. SEIBERT P., HAGEN J., 1974. Zur Auswahl von Waldreservaten in Bayern. Forstwiss. Cbl., 95 (5): 274-284. Go to original source...
    20. ŠINDELÁŘ J., 1984. Opatření k záchraně a reprodukci genofondu lesních dřevin v lesním hospodářství ČSR. Jíloviště-Strnady, VÚLHM, Lesn. Prův., 2: 94.
    21. VACEK S., 2000. Struktura, vývoj a management lesních ekosystémů Krkonoš. [Doktorská disertační práce.] VÚLHM, VS Opočno: 684.
    22. VACEK S. et al., 2003. Mountain forests of the Czech Republic. Praha, MZe: 320.
    23. ZLATNÍK A., 1968. Teoretická kritéria pro výběr a rozlohu chráněných území. Českoslov. Ochr. Prír., Bratislava: 31-42.
    24. ZLATNÍK A., 1970. Chráněná území, zvláště rezervace a jejich hospodářské a společenské funkce v krajině. Lesnictví, 16: 857-867. Go to original source...
    25. ZUKRIGEL K., ECKHART G., NATHER J., 1963. Standortskundliche und waldbauliche Untersuchungen in Urwaldresten der niederösterreichischen kalkalpen. Mitt. FBVA - Marianbrunn, 62: 244.

    This is an open access article distributed under the terms of the Creative Commons Attribution-NonCommercial 4.0 International (CC BY NC 4.0), which permits non-comercial use, distribution, and reproduction in any medium, provided the original publication is properly cited. No use, distribution or reproduction is permitted which does not comply with these terms.


    Return to the content